Jak jsme „adoptovali babičky a dědečky“

Za krásného, slunečného léta o prázdninách jezdila jedna žákyně naší školy Lucinka se svojí maminkou do práce do domova seniorů v Brně na Okružní. Po prázdninách si děti vždy povídají, co dělaly o prázdninách a Lucka se rozpovídala o setkání s babičkami a dědečky. Nakonec za mnou přišla paní učitelka Šípková, že se s dětmi domlouvala, zda bychom mohli domov seniorů navštívit a ukázat jim náš adventní program. Stačil jeden telefon a první kontakt byl navázán.

Do domova jsme se vydali vlakem i se všemi rekvizitami, andělskými křídly apod. V mrazivém počasí jsme na uvítanou dostali čaj a sušenky, následovaly poslední úpravy kostýmů a začali jsme naše vánoční vystoupení. Některé seniory přivezly paní ošetřovatelky na vozíku, někteří přišli s chodítky, někteří sami. Na jejich tvářích byla najednou vidět radost, mnozí si pozpěvovali koledy s dětmi, jiní si mávali do rytmu. Po skončení na jejich žádost musela zahrát ještě jednou paní učitelka všechny koledy a zpívali jsme společně i se všemi pracovníky domova.

Po skončení programu se naši žáci rozprchli mezi babičky a dědečky a začali si s nimi povídat o všem možném. Byla to úžasná atmosféra a všichni ihned pookřáli. No a že se společně uvidíme
o Velikonocích, to snad ani nemusím dodávat. Ještě jsme se také byli podívat, jak někteří bydlí, jak to mají zařízené ve svých pokojích. Pro naše žáky to bylo všechno úplně nové a neznámé, ale nezklamali nás.
Vás, „vlastní babičky a dědečky“, budou vždy milovat ze všech nejvíc, ale jsem ráda, že ve svém srdíčku našli i malé místečko pro druhé.